Česká ekonomika by měla v příštím roce dále zrychlovat a růst nad svůj dlouhodobý potenciál. Hlavním motorem růstu zůstane spotřeba domácností, která se po předchozích letech úspor znovu rozbíhá a výrazně podporuje celkové oživení. Naopak průmyslová výroba bude dál bojovat se slabou zahraniční poptávkou, zejména kvůli pokračující průmyslové recesi v Německu, ve srovnání s ní však český průmysl stále dosahuje relativně solidních výsledků. Inflace se drží blízko dvouprocentního cíle, ale nejvýraznějším tlakem zůstávají ceny služeb.
Na realitním trhu pokračuje velmi silná poptávka, která vytváří efekt „nemovitostního FOMO“ – strach z toho, že kdo nekoupí nyní, bude mít později ještě obtížnější situaci. Ceny bytů tak znovu raketově rostou napříč celou republikou. To přichází v době, kdy je v Česku vlastnické bydlení jedno z nejméně dostupných v celé Evropě.
Hypoteční trh navazuje na předchozí měsíce a boom hypoték pokračuje. Zájem o úvěry je silný, ale jejich dostupnost se výrazně liší podle regionu a příjmů domácností. Modelová „bezpečně dosažitelná cena“ se zejména ve velkých městech dál vzdaluje od reálných cen nabízených nemovitostí, což zvyšuje tlak na kupující i jejich rozpočty. Česká národní banka by měla v příštím roce stabilizovat sazby kolem úrovně 3,5 %, zatímco koruna má potenciál dále mírně posilovat.
Výhled veřejných financí není příliš optimistický – státní rozpočet bude i nadále pod výrazným tlakem a prostor pro zásadnější konsolidaci je omezený. Vstup do eurozóny zůstává na velmi vzdáleném horizontu, přičemž současná vláda neplánuje podnikat žádné kroky směrem k přijetí eura a realisticky by tak mohlo dojít na změnu nejdříve po roce 2034.
Celkově se dá očekávat rok se solidním ekonomickým růstem, stabilizující inflací a pokračujícím tlakem na ceny nemovitostí i dostupnost bydlení. Hypoteční trh zůstane aktivní, ale rozdíly mezi regiony a typy klientů budou dál narůstat.
